Jde o největší rychlost, při níž lze nepřetržitě zaznamenávat a ukládat nasnímaný obraz nebo spektra. Digitální kamery dokážou snímat dílčí obrazy bodů nebo pixelů dohromady, aby se dosáhlo největší rychlosti čtení. Proto jsou typicky definovány dvě frekvence snímání, tzn. jedna je rychlost snímání celého snímku a druhá je nejrychlejší možná frekvence čtení. Frekvence snímání je řízena nejen počtem pixelů a rychlostí čtení pixelů, ale i dalšími faktory, kterými je např. existence binningu, použití podřazeného pole (tzv. sub array), či v jakých rychlostech vertikálního posunu jsou tyto faktory.
