Optická koherenční tomografie je výkonná zobrazovací technika, která se používá k získávání průřezových snímků biologických tkání a jiných prostředí v mikrometrovém měřítku. Využitím světelných zdrojů s krátkou koherenční délkou umožňuje OCT rozeznat optické odrazy z různých vrstev vzorku. V lékařském kontextu - zejména v oftalmologii, kardiologii a dermatologii - změnilo OCT diagnostické i terapeutické postupy díky svým neinvazivním zobrazovacím schopnostem s vysokým rozlišením.
Srdcem každého systému OCT je interferometrická sestava, obvykle Michelsonův interferometr s referenčním ramenem a ramenem se vzorkem. Aby bylo možné rekonstruovat hloubkové profily s mikrometrovým rozlišením, musí být délka optické dráhy v referenčním rameni nastavována přesně tak, aby odpovídala optické dráze obrazu z různých vrstev vzorku. Toto přesné skenování umí zajistit například optické zpožďovací linky.
